Dvě fialové labutě s bílými puntíky

 

Puntíkatá labuť

mi po břiše pluje

jí fialové peří

vítr nerozduje

 

Puntíkatá labuť

po těle mi pluje

peřinu nezčeří

když se zamiluje

 

Stvořil jsem ji z rozmaru

nevinnou a křehkou

ne však z křídel komárů

ale přec tak lehkou

 

Druha já jí tradičně

šiji přímo na míru

ležela tu zbytečně

druhá půlka papíru

 

Rozeznáš je od sebe

když pominu vlečku

pouze podle zobáků

on na něm má tečku

 

Nepoznaj' ty labutě

když si tiše hrají

že mají jít na kutě

čas udělat hají

 

Nechám si je u sebe

budu s nimi spát

zaklepem dnes na tebe

pojď si ve snu hrát

 

A ráno pravda vyjde ven

tys byla zase pouhý sen

prosím, zas do doby mě vem

kdy probouzím se s úsměvem