Nikdy jsi to tak nebral,
kus nenávisti v tobě zůstal.
Cítil jsi nenávist a touhu,
zahalenou v tom tajemném rouchu.
Zahalenou nejistotou,
netušil jsi proč a jak,
ukázal jsi se i tak.
Netušil jsi jak na to,
čekal na své budoucí já,
nečekal jsi, že může se ti smát.
Tak zavřel jsi dveře,
popohnal svého oře
vstříc svým myšlenkám,
co nedržely otěže,
když bloudil jsi tu a tam.
Cestou necestou...