Araukánie

Araukánie, vlhká růže, jsem rozdělen
dovnitř sebe sama nebo do krajin vody
tvé kořeny, koruny vykořeněných,
se zlomenými modříny, mrtvými araukáriemi,
a tvé jméno září v mých kapitolách
jako ryby ulovené do žlutého koše!
Jsi také vlastí zraňovanou a odoláváš ztěžka
zášti, vichřici, mrazení.

Dnes, kdy den se rozrostl do šíře země
nebo dokonce ještě víc,
když se rozjasnilo světlo, odkrývajíc kraj,
přišel tvůj déšť a přinesl na svých mečích
včerejší portrét proděravělý
lásku k zemi neunesitelnou,
s oněmi cestami, jež mne vedou
k Jižnímu pólu mezi stromy spálenými.