Básně-15 let

Sněží,tancují sněhové vločky,a celý kraj je zakletá pohádka,bílý sníh je jak z cukrové moučky a třpytivě se lesknou zamrzlá zrcátka,a všude mezi lidmi je nálada sváteční a každý si domů stromeček nese,a peče se voňavé cukroví vánoční,a malé dítě touhou se třese,a překrásné květy na okna vykreslil nám mráz,a všude zpívá se písnička veselá a krásný pocit štěstí je v nás,uvnitř nás,u našich těl,vánoce ty pořád bych chtěl,a všechny hvězdy na nebi se rozsvítí,pro každého z nás jedna bliká,a na každém stole je barevné kvítí,a stromek,ten ještě stále čeká,a pak najednou,chvíle čekání se zlomí,a zlatý zvonek do ticha zacinká,já slyším cválat pár bílých koní,a vidím Ježíška a je to pro mě nejkrásnější vzpomínka.A všude kolem zní veselý dětský smích,a stromečky v oknech svítí,sněží,stále padá jiskřivý bílý sníh,a vánoční čas rychle letí,a v každém oku jiná je zář,a opět jsme udělali kupředu krok,zas skončil nám jeden kalendář,zas skončil nám tento rok,a ze střech a domů visí rampouchy křišťálové a po ulicích v kádích kapři se prodávají,a každý má na rtech úsměv a slůvko zdvořilé,a začíná nám nový,jiný rok,který na konci jiné číslo bude mít,k této chvilce je už jen skok a až bude za námi budem o ní jen snít,a až skončí nám tyto Vánoce,tak zamyslete se také nad stromkem,každý ho jednou vyhodit nese,a bez stromku nebyly by žádné Vánoce,a až uvidíte bílého sněhuláka,vzpomeňte si,že jste ho dělali taky,možná že vás to k němu přiláká,vždyť čas běží a čas jsou i roky.Vánoce to jsou rampouchy,stromek i cukroví,vánoce jsou sněhulák a sníh,vánoce ,kdo mi na ně odpoví?A již slyším zvonivý dětský smích,vánoce,co k nim ještě říci mám,ať radost a štěstí všude je,a hodně dárků,to vše přeju vám,vždyť to jsou svátky naděje.

Vítám tě na svět,děťáťko malé,tátovo pýcho a mámino štěstí,děťáťko sladké,živote nový,kytičko rozkvetlá na rozcestí,co mám ti přát,slova nejsou nic,neumím asi řádky psát,však chtěl jsem to jen říct,ať jen štěstí máš,a úsměv vždy na tváři,ať je šťastný ten život tvůj,ať jej láska a štěstí provází,ať všechny tvoje cesty jsou rovné a žádné klikaté,ať jsou všechny poseté z růží květy,a jsou jak ty růže bohaté,a co dávám já tomu miminku do vínku?Ať je skromné jako já,a v očích modré nebe má...

Svět,ten mnoho barev skrývá,a láska má barvu červenou,nad polem si skřivan zpívá a já pletu si ho s ozvěnou,studánka se v dálce třpytí,a slunko teple sálá,modrou barvou chlubí se kvítí,a kopretina ta je bílá,zelená barva nejvíc má svěžesti,mají ji tulipány i tráva,zelená je znakem mladosti,zelená je pro oči zdravá,černá barva smutek značí,proto ji mám rád,a jakou barvu já mám v očích?Je to barva hnědá.


Stojíš se mnou na nádraží,naposled se vidíme,vlak už jede,vzduch rozráží,my tu spolu stojíme,tak už sbohem a pusu,kapesník ten nehledej,vlak už houká,už je tady,tak pá,rychle nasedej,z okénka mi ještě ruku naposledy podáš,u oka se slza třpytí,ať se tady hezky máš,tak pá,sbohem,napiš řádky,a vlak mizí ti z očí,za rok tady budem zpátky,naposled se otočím,a pak když už tě nevidím,sednu si a vzpomínám,a vůbec se nestydím,když vím,že tě rád mám,tak už pá a neroň slzy,to já v duchu si říkám,sejdeme se zase brzy,zase k tobě zavítám,i když rok je dlouhá doba,já dny ale počítám,těšíme se za rok oba,jak jsem rád,že tě mám,zase budeme si psát,těch dopisů fůra je,a pak řekneš,mám tě ráda,až se zase sejdeme,a to už budem zase o rok,o rok starší,než jsme teď,za ruce se budem držet,vždyť nám už teď patří svět.

Jednoho dne na dvorku slyším malou Barborku,jak se směje,jak si zpívá,že kuřátka se narodila,narodilo se jich pět,pět maličkých kuřátek,poslední je nejmenší a ze všech nejhezčí,má žlutou barvu sluníčka,je to taková hebká kulička,má tři brášky a jednu sestřičku,a našlo si už vlastní cestičku,nechodí s ostatními zobat zrníčka,je to taková neposlušná slepička,a když ostatní poslušně jdou spát,tak maličká slepička si teprve chce hrát,a když ráno ostatní zobou zrní,tak naše slepička ještě chrní,a pak když šla pro zrníčka,pípat začala,že na ní se zrníčka nedostala,i maminka se na slepičku rozzlobila,ty malá slepičko,zase neposlušná jsi byla,ostatní kuřátka si už dávno hrají,a ty jsi všude poslední,a slepička pípat začala a už nepřestala,maminko,já jsem nejslabší a všechna kuřátka mě předhání,a jednou na procházce se slepička ztratila,a maminka jí hledat nechtěla,když taková neposlušná umí být,když s ostatními se ráno nechce mýt,když společně nechce zobat zrní,a všude,všude je poslední,tak ji pěkně potrestáme,a hledat ji nebudeme,ať si sama najde cestu zpátky,když utekla našimi vrátky,a slepička sama někde bloudí,a pořád do kolečka chodí,a pípí,pípí,že je sama,ach,kde je teď moje máma?A pak pod smrček se schoulí,a pípá,nožky ji bolí,a vzpomíná na brášky a sestřičku,jak najdu jen k nim cestičku?A ráno probudí jí sluníčko,tak vstávej,neposlušná slepičko,vidíš,tam jsou tvoje vrátka,čekají tam na tebe kuřátka,a slepička pláče a drmolí,budu už hodná zobat zrní,a mít budu jen svou peřinku,to se přece nedělá zlobit svou maminku.

Zima k nám přilétla z velké dáli,pokryla keře,louky,domy,vzpomínám jak jsme se venku smály,jak na nás kývaly stromy,padá,padá sníh,tancují sněhové vločky,je slyšet dětský smích a žalostné mňoukání kočky,celým krajem vládne paní zima,je to tu jako v pohádce,to není chvíle,na niž se zapomíná,hned chce se nám do tance,jak by někdo mávl kouzelným proutkem,hned se vše rázem změnilo,jak prošli bychom svatým koutkem,a nové krásy nabylo,zimo,bílá zimo,tvé vločky jsou tak krásné,ať je ještě bílo,každý nad tebou žasne,kam jdeš zimo,kam?Zůstaň tu chvíli s námi,letím v jiný kraj,ach,už jsme opět sami.A tak nám zima odešla,bez slůvka rozloučení,smutná chvíle nám nadešla,však zima už tu není,nebuďte smutní,přijde opět jaro,otevřete oči a bděte,a co ty květy,to je vám málo?


My chceme mír na celém světě,my chceme v míru žít,mějte oči otevřené a bděte,děti jinde mohou o míru jen snít,je strašné zažít války,hrozné v ní musí být růst a žít,mír odlétl velkou dálku,vždyť jinde chtějí mír mít,holubička,symbol míru a pokoje,kdy asi přilétne k nim,radost,štěstí,láska,co to asi je,to právě říci mám jim,dětí,co ty hrůzy zažily,co stovek dětí válce podlehlo,viděl jsem rudě zbarvené blůzy,viděl jsem,co být by nemělo,svornost,přátelství a láska,toť pravé znaky míru,ten jediný a krásný mír,musí,musí být,my věříme jen v dobrou víru,že i jinde budou lidé v míru žít,my chceme mír na celém světě,my chceme v míru žít,mějte oči otevřené a bděte,jinde už snad brzy lidé budou mír mít.

V létě je průhledná,jak silonový šátek,na podzim je tmavá,jak čokolády plátek,v zimě zas je čistá jak bílý mráz,na jaře rozkvete,jak pomněnková hráz,hádej,komu napsal verše čas,nevíš?Hádej,přece!Řece.

Mráčky se na nebi tiše kupí,brání tak slunci vstup do chalupy,vlaštovky švitoří,létají tak nízko,v dálce to zabouří,déšť už je blízko,voda je cítít ve vzduchu,za chvíli skropí všechnu tu krásu,na cestě vidím ropuchu,jak čeká na mokrou spásu,a už jí kapky smáčejí kůži,slunce teď bude chvilku spát,zavírají se i plátky růží,z nebe padá stříbrný vodopád,a vše tak rychle ožije,byl to dlouhý,suchý půst,déšť nám vše omyje,zas začne to růst.

Šlapu si tak silnicí,moje kecky odírají silnici,má to ale háček,na nebi je mráček,slunce se schovalo,asi zaspalo,možná bylo s hvězdami na flámu,a teď nechce vstávat ani po ránu,a v dálce věžička kostela,je vidět už docela,na louce se pasou koně,někdo nese chleba pro ně.


Bílá je kůra na bříze,je jak nevěsta,jako anděl v bílé říze,jak krásné děvče od města,dlouhé větve má jak vlasy,rozpuštěné do pasu,a proč okouzlila mě asi?Protože vyrostla pro krásu.Je prý plevel mezi stromy,ale tak bělostně čistá,přesto nejvíc líbí se mi,a nechci se hnout z místa,obdivuji ji a dívám se na ní,je tak vysoká a vznostná,jak se jí lístečky ve větru vlní,je tak krásná,přitom prostá a lidé si ji málo cení…

Do pokoje mi motýl vletěl,kam asi letěl,že spletl si směr,co tady chtěl?Přiletěl asi na poradu,doma mám zoo zahradu,moucha mi leze po stropě,a pavouk už je jí na stopě,po okně spěchá beruška,jmenuje se Maruška,má rande na parapetu,a nebo se snad pletu?Beruščí kluk už chvátá proti,až se mu tečky potí,čekali tu na sebe,a odlétli spolu do nebe.

Zas už šípky červenají a vinná réva zraje,a vlaštovky odlétají,a listí barvami hraje,děti začnou pouštět draky,a lidé si topit budou,dny se začnou krátit taky,a my začnem zívat nudou,za oknem šero a mlhy po ránu,a nikomu se nechce z peřiny ven,takový je kolorit podzimu,víc uplakaný,než slunný bude den,léto má asi poruchu a ztrácí tak svou sílu,podzim je cítit ve vzduchu,však léto neztrácí víru,ještě se zasekne drápky,nechce se tak lehce vzdát,vrátí se ještě na pár dní zpátky,zas začne slunce hřát…