Vždycky si říkal

Vždycky si říkal,
když malým jsem byl a kolik hloupostí natropil.
Jenže to už dávno odnes čas.

Povídal si,
jaký byl svět,
když měli pivo za korunu třicet a dlouho jsi se toulal tmou.

Na to já ti povídám,
tohle všechno odvál čas,
musíš žít dál.

Občas si se zmínil,
jak dívky byly nádherné,
když si je měl v klíně svém s hvězdami nad hlavou.

Byla to tenkrát pohádka,
co skončila,
jak zaklapla vrátka a začal jsi bloudit tmou.

Podívej,
je to tvá pohádka a ta už jinak neskončí,
aspoň ne s hlavou v koncích.
Utři si slzy,
tělo narovnej,
jak víš,
zítra je taky den.

Život jako list papíru máš,
vezmi pero, začni psát a tvé řádky se ti vyplní,
uvidíš.
Nikdy nevěš hlavu a radši žíj.