ÓDA NA EVU OLMEROVOU

ÓDA NA EVU OLMEROVOU

Vzývali vás jako bohyni
Po ránu v kuchyni
Ve sprše
Na cestách
Kdykoliv z rádia zazněl váš hlas
Přeběhl každému po zádech mráz
Ten hlas, co mohl lámat skály
Ten hlas, co uměl bourat sály
Ten hlas, na který lidé fronty stáli
(v Semaforu či do Lucerny)
Ten hlas, kdo jednou uslyšel
Mu zůstal navždy věrný
Tak jako Edith Piaf
I vy jste mohla zpívat telefonní seznam
A žádný hlas v kotlině naší
Žádný takový já neznám
Přinášel slzy i smích
Bolest i štěstí
Mocný jak na solar
Úder je pěstí
Takový hlas se rodí jednou za sto let
Škoda jen, že za oceán
Nikdy nedolét
S Kainarem černou káru táhla jste
Na dlouhém mostě už tráva neroste
Druhý břeh dočkal se duše zlomené
Však vaše srdce
To nebylo nikdy z kamene!
Jazzová bohyně
Královno trampů
Vzývaná kněžko!
Loučit se s vámi v ten srpnový den (L.P.1993)
To šlo jen těžko, přetěžko
V slzavém údolí plačících vdov a sirotků jazzu
V tu smutnou hodinu
(byl zrovna ženců čas)
Pod keři jasmínu, šeříku a bezu
Utichl navždy váš od Boha hlas
Však já, váš Funny Valentine
Ho při černých kotoučích
Večer co večer
Slýchávám zas