Melodie hladí tě po uších,
hřeje na srdci
přesto pláčeš,
štěstím i neštěstím.
Snažíš se zachránit svíčku,
dohořívající na tvých bedrech,
a stále doufající,
že přežije nejdéle.
Moc malej pán, moc malej pán, moc malej pán....
Nerozumíme šepotu života,
jen vnímáme ohnivé rány,
naskakuje husí kůže,
z šedivých denních ran.
Přes slzy nevidíš,
že bolest se vstřebává,
a slunko zas schované,
do chladně zahalené noci.
Radějí šukézní, nežli cvičená opice, opice....
Už zebou mě bosátka,
ponožky ovčí,
odešly od stáda,
věř alespoň v robátka.
Ty mají šanci