Podzimní

Je podzim, aspoň se to kolem říká,
když padá listí v chuchvalcích k zemi,
na lidi dopadá nostalgie a chmury,
sedmikrásky vystrkují poslední květní lístky.

Podzim je směsice pocitů,
pro mě je různorodější než aprílový duben,
teplo střídá voňavý déšť a ranní mrazíky,
v duši mám duhu nad rozkvetlou loukou.

V chladném ránu stoupá pára od úst,
maluje obrázky nad hlavami spáčů,
já si zvedám barevný list do památníku
a skotačím po patnících svižnou polku.

Nedokážu vymalovat tu barevnou krásu stromů,
ranní červánky s ledovou ranní mlhou,
keře chystající se k medvědímu spánku,
veverky se zásobami oříšků nad hlavou.

Tak to fotím do památníku srdce,
které se probírá krásnými vzpomínkami,
letními kopretinami nebo lesními dřívky,
a stejně skončí u sedmikrásky…

A tak se usmívám na svět,
v ruce svírám kaštany,
hážu nad sebe listí,
není mi totiž smutno na podzim.