Zrcadlo

Dívám se do tebe a vidím mlhu,

jen tu a tam jasnější obrys, náznak tvaru, nic víc.

Rozsvěcím, stoupám si blíže,

chci prohlédnout.

Stojím nehybně,

ale stín přede mnou se hýbe.

Škelbím se a roním slzy,

ale můj obraz se mi směje.

Nebaví mě, štve mě,

jak neposlouchá...

Vzteky do něj praštím

a všude samé střepy.

Leč zrcadlo je netknuté,

to já jsem na tisíc kousků.