A potom jedinou vteřinou rozdrtím v jemný prach sen
tiše schován pod peřinou rozfoukám v dlaních ho ven
tou svou modlitbou zahájím tajný rituál převtělení
běžíc za tebou v kuželech pouličního osvětlení
Křišťálovou koulí, ve střepech zrcadel
naší minulost kreslím ve spárech chapadel
a v kronikách zašedlých, zažloutlých papírech
cítím na zádech naší budoucnosti chladný dech
V pradávných mapách pátrám po cestě za pokladem
oceány touhy se plavím, bolest ukrytá za zenitem
pot a krev v poměru se slzami a ďolíčky od smíchu
labyrint člověka – nalézt lze skromnost i pýchu
Na obzoru ostrov Láska, před ním byl jsem varován
ať třeba kotvím či troskotám, je jedno jak připlouvám
vidím lidojedy, šťastlivce i zoufalé
opitý v poledne – no není to troufalé?
A potom jedinou vteřinou rozdrtím ten náš sen
tiše za přílivu, s mořem pustím ho do světa ven
odhodím kapitánský klobouk, zahájím to své převtělení
možná jen pojídám placebo, možná zasáhlo mě osvícení