Popelnicová

Cítím se prázdný,
jak stará popelnice.
Zrezlý a zmačkaný
vážit si sebevíce?

Stojím sám na dešti,
na kraji chodníka.
Chcát má prej do šesti,
a já jsem bez víka.

Na chladný zemi,
s dírou v břiše...
Co je to za sračky,
zeptám se tiše.

Kdejakej tulák,
do mě hned vrazí.
To byl zas čůrák,
v zádech mě mrazí.

A tak dál stojim,
v dešti a mrazu.
Vůbec už nejim,
čekám jen zkázu.