


Dal jsem se do psaní poezie,
neb jsem byl veselé povahy.
Vznikla však jen samá tragédie,
ponuré a smutné příběhy.

Dal jsem se do psaní básniček,
protože jsem měl dost humoru.
Vypsal jsem několik propisek
na dílo podobné hororu.

Dal jsem se do veršů skládání,
jelikož to bylo nasnadě.
Domníval jsem se, že mám nadání,
záleželo však víc na náladě.

Moh‘ jsem se stát velkým básníkem,
stal jsem se pro ně však smutným vzorem.
Snazší být v jeskyni krápníkem,
anebo docela neznámým tvorem.

Má tedy vůbec smysl psáti dál?
Přijdu si fakt jako blázen.
Tak proč jsem to opět udělal?
Neporadím si ani s názvem.