Jsem doma

 

Smráká se
a já čekám
čekám v čekárně pro cestující
na sobě makám
dle všerad paní Haliny
a v automatu jen horké maliny
(jo-jo)efekt? projímací!

 

 

Robotí hlas z hlásné trouby
snaží se býti milým
má drahá,
nasedám
vagón jeví se shnilým
smrad jak vlhké houby
dost popisu,
však to znáš

 

 

Pomalý rozjezd
tu most,
tu podjezd,hlavně se držet kolejí
tu spolu – cestující,
tu rozhodčí se strojkem
tu pole se žlutými oleji
tam zas s rudou makovicí

 

 

(sjedem se do noci nebo se s ránem slejem?)

 

 

Cvakne to
(sýr? ne, to jsme jinde)
slečna naproti
lacině po mě očkem mrkne
No,
asi mi z těch lidí
mrdne
Myslím na tebe,
už mi…

prdne

(ach ty horké maliny).

 

 

Ááh,
známá stanice,
vystoupím čekaje fanfáry,
ve vzduchu klaksony a sirény
(ne ty mýtické)

- jsem doma,
před nádrem houmlesáci na káry,
romantické jezero – samá sinice,
ve vzduchu úhony a migrény.

 

Jsem doma,
má paní.