Strom života

Mám odvahu milovat tě, živote,
dotknout se tě, obejmout, jako strom,
jehož velikost oslavují v nebi,
větvemi svými pyšníš se na výsost,
kvetoucí láskou vyzdobíš příbytek v srdci
a záhy ledovým smutkem
své oči klopíš k zemi

skláníš se nad hladinou řeky osudů,
jiskry okamžiků chystají lahodnou manu,
jež zhořkne v ústech bez lásky,
již dal jsi mi do vínku na ochranu


silný s vůní lotosového květu
kráčíš mi vstříc
a tam na křižovatkách
kde ztrátíš se opět záhy,
půjdu dál pro naděje,
o nichž jenom sníme,
vím, že tu budeš lásko, když,
jednou se probudíme...