Zloději paprsků

Proč jsi tu frontu rozerval, když jsi věděl že se za tebou znovu tvoří

všechny jsi všechny, ptáky i ryby i lidi i matku jsi paprsků zbavil tak sobecky

zbavil jsi sebe svým bytím a nebe teď bolí tvé konání

zebe tě pokaždé když vyletíš vzhůru a škodí a škodí,

tvou smůlu teď nosí si každý a trápí se ,proto že

nevidí nevidí co jsi kradl den za dnem. A slunce pláče....


Jako stará lžíce je nebe, rozdrtíš ji na malé kousky.

Rudě žhne a oblohu zahalí jedem, aby i věrným jiným škodila

a hnala je v stádo poslušně vpřed.

Ty pískáš, jsi náš, jsi ten nejvyšší, jsi jediný,

jen ty a pár bratrů co věří v to co ty

spatří očima krásu a svobodu a uvnitř tě pálí

jako to slunce, které jiní jako my na zemi necítí a nevidí...