Půl

Půltóny černých zřítelnic,

půlměsíc bílých vzpomínek,

půl těla bez duše,

žal uplakaných borovic,

ukrývá na řasách

tajemné kartuše.

 

Je polámaná rezeda,

havran zpívá trylky

tichu do tváře,

klaun oblečený do šeda

čte tajuplné svitky

obětem říšského oltáře.

 

Tlukouce kamením o srdce

půl palety ticha,

kroužíce mezi supy,

na prahu temné světnice

tkvý polámaná pýcha,

odvaha lícem naruby.

 

Déšť vrývá důlky do tváří,

kam kdysi kreslil smích,

kráčíce po vžitých stopách,

Ti jenž vzepřeli se oltáři

k nám promlouvají z knih,

jež ukolébal prach.

 

Tak napříč historií

nám satan ruku dává

za duše v okovech,

jež spoutal černou ideí,

v níž dovolat se práva,

je místem ve hrobech.

 

Půl národa němí

a půl se mluvit učí,

část  spí již docela,

rudý býk rozzuřený

nás skrytě bere stečí,

je v rouše anděla.

 

Půlslova polámaná

ve volbách senoseč,

zas nález bude ztrátou,

přes křídla polámaná,

zbraň nejmocnější řeč

je otevřenou bránou

 

k lepším zítřkům, snad