Pošlapaná čest, jež vkrvácela
do křičících úst hlíny,
obtisklá ve stopách ticha,
potemnělá záře uloupených hvězd,
dítě slíbané u kostela
slzami matky, deště a viny,
dehet a líh, co osudím míchá
namísto lásky ocel a pěst.
Papily lásky v žíravině bezcitna,
střepiny přeřízly tepny dnům,
v obrazech kreslených bez očí
pravda je vkořeněná,
čekaje na světlo vtemněná,
hozené lano zítřejším snům.
minci až půlměsíc otočí,
zaplatíš křivdy láskama.
Ulice dláždí strachem v prach,
když mlčí mluví zvony,
mrtvé dlaně měst
zavál milosrdný sníh,
válka, když ulpívá na řasách,
pak starodávné runy,
vyhaslé střepiny hvězd,
šeptají úryvky z knih
o životě
Výborné metafory, jak je u tebe zvykem. Moc fajn počtení, teda ve smyslu, že si to člověk trochu přiblíží... a může si vážit těch pokojných podmínek, které tady má...
05.12.2013 11:04:47 | Robin Marnolli
To je koncert slov a drtivej dopad ..hm,dost dobrý !
05.12.2013 09:45:50 | xoxoxo
opravdovou válku jsem nezažil...ale zažil jsem opravdově to potom v bývalé Jugoslávii...
05.12.2013 00:47:59 | enigman