Pár cetek z toulavých cest
Pár krajíců oschlého chleba
Mé rty lační říct onu zvěst
Na níž slov není třeba
Závrati dávám na povel
A má duše zničena
Tak jako Fénix na popel
V osudu štěstěna
Zatočit smí jen odpověď
A i zem se přestane hýbat
Tak nestůj a vpravo hleď
Možná se naučíš líbat
Venku se smráká, levobok
To brusinkové štěstí
Můj osud, můj věčný sok
Když zatřeseš, nechřestí
Prázdný jak zavřená putyka
Když kol lid v čas hýří
Radost mám, i když se mě netýká
Nejsme lidi, jsme netopýři
Spolupráce s oběma partnery se vyplatila. Věc je to svěží, živá a radost z ní i netopýry nakazila. Místo vztekliny teď hýří černá křídla. :O)
05.12.2013 17:14:59 | Tichá meluzína