Cítím....

Cítím, opírá se mi vítr do tváří,
Cítím mé ruce jsou jako led.
Mocnými údery pohání neúnavné měchy,
svoji silou žene život vpřed.

Cítím vůni pláten,
umístěných v galerii obrazu,
zrození a smrt čiší z těch děl.
Cítím pach nasáklého obvazu,
krev čpící z ran, a z těl.

Cítím bolest stromu,
z něhož míza prýští,
listy k zemi padají,
strom usychá.

Cítím, jak málo stačí,
a nejsou rána příští,
jak málo stačí,
a už nedýchá.

Cítím,
počítám hroby plné těl,
v nichž také tloukla srdce naplněna krví,
tu však vsákla zem.

Cítím,
živá jsem.