na cestě
jednou na cestách svých potkám
sebe
rozhrnu opar mlhový
a tiše spočinu
v srdci zahlédnu skryté nebe
a boty toulavý
vyzuju
jednou na cestách svých potkám
sebe
pak naboso budu se smát
***
Tvé pocity bezprostřední,jsou,tak nějak,sebestřední.
13.07.2014 09:18:00 | Bakchus
bezprostřednost, sebestřednost, nechť soudí, kdo soudí rád, já chci se jen podívat…
13.07.2014 09:38:54 | Radhuza
To se mi stává v práci,kmitám tak až se potkávám:-)).Teď vážně,je to moc pěkné,musím mrknout do srdce,jestli tam mám taky nebe.
13.01.2014 11:26:35 | Jozef Bojanovský
Naboso se vždycky nejlíp směje. Ale radši v dlouhém, horkém létě. S pohledem na zátoku, motýla s květinou po svém boku, stéblo trávy mezi zuby a už tě nikdo nevyprudí. Báseň krásná, pravdivá, život se naboso usmívá.:D
03.01.2014 01:17:53 | Tichá meluzína
Sice sem zavěšuješ možná až moc zřídka, ale když už, tak to stojí vždycky za to! :-) Ať Ti to i letos píše stejně skvěle, možná ale s aspoň o malinko rychlejší frekvencí! ;-)
02.01.2014 20:23:22 | Amonasr