Strach minulosti

Zrazena srdcem,

touhou ovládána,

minulostí lapena,

zkoušena osudem.

Zmatek svůj v hlavě srovnat se pokouším,

vím, že budoucnost jiná může být.

Srdce však dělá si, co chce,

rozum neposlechne.

Upřímná být se pokouším,

a tiše doufám, že mě pochopíš,

chování své tím neomluvím

i když srdce mé zkoušíš ani to nevíš.

Vím, že změnil jsi se,

a mám to, co jsem po tobě chtěla.

Však zmizelo to, co jsem měla ráda,

na někoho jiného obrátil jsi se.

Nezajímaly tě mé problémy,

můj potenciál jsi ničil.

Dočkám se nyní změny?

Jak moc ses změnil?

Chybovali jsme oba,

zas a znova.

Ty jsi nechtěl,

a já toho nechala.

Už to neumíme ani jeden.

Když jsi přišel ty,

bála jsem se já.

Když jsem přišla já,

radši si nechtěl ty.

Jednu ránu za druhou do srdce mi dáváš,

zlem já odpovídám.

To špatné si pamatuji,

nevím, jestli jinak bys teď konal,

protože to nezkusím,

protože už to zkusit neumím.

Bojím se reakce stejné,

takové jako kdysi.

Proč chování tvé,

k osobě mé jiné je,

a s ostatními jiný jsi.

Druhým věříš víc,

druhým říkáš víc,

s druhými děláš víc.

Vím i má vina to je,

avšak zkušenost má nezmizne.

Zkušenosti s chováním tvým

cloumají s úsudkem mým.

Chaos myšlenek mých,

vypustit se pokouším.

A bojím se.

Bojím se, že minulost se zopakuje.