Znojmo

 

 

Ozvěny staletí na břehu Dyje,

skála se ohřívá v obdivu věků,

tisíce nápěvů na melodie,

tisíckrát rozbitých o zem i řeku.

 

Modlení střídá se s modlami v čase,

víra se propadá a stoupá vzhůru,

člověk je boží syn, člověk je prase,

za světla svinící anděla z kůru.

 

Zbožnost má podobu světce i kata,

ať už je v ornátu a nebo rudá,

krvavé potoky přes hory zlata,

pro něž tě kdokoli ochotně udá.

 

Do zdiva shora se opírá bouře

předešlé obrazy kapkami stírá,

klid a mír, výkřiky, oblaka kouře,

pod patou výklenku střídá se víra.