housenka

roztáhnu křídla a odletím daleko do motýlích světů,

kde strávím noc s tím nejkrásnějším z květů

a když budu jenom můra, ukradnu duze plášť

pak z našich srdcí vezmu bolest a zášť

nechám je rozplynout

snad potom ty smutné dny pominou

pro lásku broučka sundám si křídla,

abych s ním mohla ťapkat po mechu a dělat neplechu

radovat se a být šťastná

milovat se

zatím se ale vrátím do kukly a budu jen housenka plná snů

nastavím tvář všednosti šedivých dnů

nadechnu se a půjdu spát

do snů, kde mě má brouček rád