Ano, mockrát Ti děkuji za Tvůj komentář. Stát u lůžka umírajícího je školou Života.Takovou školou je např. hospic v Litoměřicích. Také já jsem tu kdysi začínala, se strachem před neznámem...Proto bych jen poprosila, nebojme se ty dveře otevřít a vstoupit...Vždyť, co víc můžeme udělat pro své blízké, než to, že jim pomůžeme odejít na druhý břeh.Přitom stačí tak málo...podat ruku, naslouchat, utřít pot, usmát se, poplakat si, prostě SPOLUBÝT...Děkuji.z
06.02.2014 20:46:23 | zdenka
"Oslava" smrti může asi trochu budit rozpaky, ale tuším, jak to myslíš - dřív se údajně lidé smrti nebáli, protože věděli, že je součástí života a byli s ní v dobrém slova smyslu předem smíření. Problém dnešní doby je její tabuizace nebo naopak bulvarizace - přestali jsme jí rozumět, zavíráme před ní oči, odtahujeme se od těch, kdo už jsou na prahu smrti, odkládáme je mimo nás, abychom umírání neviděli. Přijmout smrt pokorně a s patřičnou úctou, jako přirozené zakončení života, nevytěsňovat ji z našeho vnímání, je myslím výzva pro každého z nás. Proto je dobře, že jsi o ní takto napsala... :-)
06.02.2014 16:43:09 | Amonasr