Bude to dobrý

Zvuk telefonu,
Pokaždé stejně monotónní
A zprávy, které mohou něco znamenat.

Nebo vše zůstává tak jak je.

A ty, že mě chceš slyšet,
a ptáš se jak se mám.
Tvůj hlas zní ospale,
takhle tě neznám.

Prý ses právě vzbudil,
Ze spánku beze snů,
na místě, kde smrdí dezinfekce,
a že ti kape opiát,
ale jinak v pohodě.

Ptám se, co se děje.
Můj hlas sílí a protivně se klepe…
Všechno se to zkomplikovalo.
A že jsi pořád chlap,
i když teď už jen napůl.
Ale že aspekty mužství se přece nemusí posuzovat čistě z fyziologickýho hlediska.
Blbý slzy, přestávám kvůli ním vidět, ale ostatní se ohlíží.
Debilní paradox.

Při vtíravé představě, nemít tě tady, i když je třeba zbytečná.
Už nikdy
Asi si potrpím na katastrofické scénáře

A ty opakuješ:,,Bude to dobrý, to bude dobrý, ségra.“
Pořád dokola.