Létání

Když byla jsem maličká,
chtěla jsem létat,
pustit svou duši od těla.
Natruc všem poučkám,
co chtěly mě spoutat,
co nechtěly, abych letěla.

Dala bych všecko
za malý výlet,
vonící jarní oblohou.
Já, malé děcko,
bezelstný snílek,
se držela touhou na nohou.

Bylo mi čtrnáct,
když s rozbitým srdcem,
jsem pochopila, jak bolí pád.
A těch střípků čtrnáct
jsem sbírala s brekem
a výšek jsem se začla bát.

Dnes na sedmnáct táhne mi
a trochu už asi tuším,
že na něco se umřít má.
Chci uletět celičké zemi,
uvěřit zase svým očím,
že někam vede cesta má.

Dnes ležím v trávě,
dívám se nahoru,
kam táhnou ti ptáci, mraky, motýly?
Dneska jsem zdráva,
zítra podlehnu moru,
kdo ví, co bude za chvíli?

Přivírám oči
a myšlenky víří,
stejně se usmívám do nikam,
svět se točí, bohém hýří,
kdo chce, zůstane sám a sám,
Dneska odlétám...