Duševní kolika

Jak uvězněna ve vězení,
toužící po pohlazení,
snící po tvém ojetí,
srdce se mi rozletí.

Propadám samotě,
s bolavou duší,
topím se v temnotě,
srdce mi buší.

Tělo se sevřelo.
"Dál už nemůžu jít!"
Co si ve mě umřelo
a přitom musím žít...