malá chvíle
mezi světy
vkládám věty
do ticha
snad se trefím
pod tvé stopy
řeka snů mých
vysychá
opouští mě síla mravní
obnažím své svědomí
protnu cesty co nás vedou
slunci dráhu odkloním
proteču tvým úzkým hrdlem
vykreslím se po stěnách
na tvých tepnách uzly vážu
překroč k srdci mému práh
dovolím jen pohled krátký
dřív než věčnou temnotou
proběhneme zase zpátky
napříč lidskou samotou
opuštěně
odevzdaně
smířeně
není místa kde bych nebyl (na ženě
já jsem si tak trošku pobaveně představila která buchta v tobě takovou představivost vyvolala a kterou asi pečeš...:-))
03.03.2014 21:40:59 | střelkyně1
fakt?...každá mapa má skrytá místa...
03.03.2014 11:57:03 | enigman
Pro potřeby této informace jsem voda..byl jsem všude..o nitru nemluvím..to až jindy
03.03.2014 12:41:59 | poeta
co když měla navoskovaná chodidla?...
03.03.2014 22:56:22 | enigman
,..že by chodila po svíčkách
03.03.2014 23:59:33 | poeta
si říkal že jsi voda...
04.03.2014 00:02:11 | enigman
To bude kombinace plné vany a devítisetihořících svíček..hodně to je v americké filmové tvorbě..
04.03.2014 00:05:01 | poeta