Osudová chyba

Rád já skládám něžné básně,
jednou je chci vydat,
mé plány jsou milé jasné,
začala mě hlídat.

Na verše prý dívky lovím,
dobře zná mé choutky,
s výmluvami nepochodím,
zná takové floutky.

Nechce věřit ani trochu,
moji věrnost haní,
pak mi řekla milý hochu,
zanech toho lhaní.

Tak jsem přiznal všechny hříchy,
kdy jsem lovil jinde,
její vzdor však nebyl tichý,
hned mi dala kvinde.