Ptáče

jsi v sobě schoulená...

ptáče na dně hnízda

pod bradou si držíš kolena

a život kolem hvízdá

krčíš se a schováváš

ale čas se neptá

i když křídla spoutáváš

a strach z letu tě deptá

už je čas se postavit

odrazit se...vzlétnout

větru křídla nastavit

strachu hlavu setnout

pak otevře se před tebou

krásné, modré nebe

na něm slunce uvidíš

a v něm spatříš sebe...