Poznala jsem...
Poznala jsem...
Anotace: ...
Poznala jsem je,
Ty obecné lži,
Co plížily se ve tmě,
Aby nebyly prozrazeny…
Poznala jsem je,
Ty kopretiny strachu
Co rostly na louce
Pod nebem plném mraků…
Poznala jsem je
Ty naivní řeči,
Vyslovovali je lidé
Co měly ústa v křeči…
Poznala jsem ji,
Tu symboliku víry,
Co zanechala v těle,
Zaplněné díry…
Poznala jsem ji,
Tu nekonečnou lásku,
Co nezanechává v čase
Jednu jedinou vrásku…
Komentáře (42)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
O tom mi budeš muset vyprávět,o té nekonečné lásce bez vrásek.Není to náhodou jednostranný pohled?
13.03.2014 05:57:23 | Bakchus
Myslela jsem v čase, ne v obličeji, ale jinak ano, asi máš pravdu, nemyslela jsem to obecně... spíše z mé vlastní zkušenosti :-))
13.03.2014 18:34:26 | Gabriela Green
životní poznání...obrušuje naše hrany a vlastně nás učí, nelhat, cítit, vědět, důvěřovat, věřit, milovat...
12.03.2014 20:43:00 | zelená víla
Škoda jen, že někteří lidé se učí tak pomalu... Kdyby se učili rychleji, mohlo by být mnoho věcí na téhle malé planetě jinak... Na druhou stranu, jsme jen lidé.
12.03.2014 20:52:01 | Gabriela Green
kdybychom mohli něco urychlit, možná by to bylo umělé... takhle vnímáme a učíme se svou vlastní rychlostí, je to naše volba, svobodná... a snad právě takhle to má smysl. Víš asi někdo k tomu nedospěje nikdy, takže vlastně umět to, je neskonalá výhra...
12.03.2014 21:01:19 | zelená víla
Souhlasím s tebou... Jen mě mrzí, že tím, že se tohle někdo naučí pomalu, nebo vůbec, tak tím někdy trpí i ostatní...
12.03.2014 21:04:37 | Gabriela Green
to ano, ale je to jejich volba.. my to můžeme pouze respektovat... ale i tito lidé mají svojí hodnotu, ať už pro nás , tak i pro ty, kteří to mají stejně.. nemůžeme nikoho měnit, jen a jen sebe..
12.03.2014 21:07:19 | zelená víla
Dřív, než se rozhodneme cokoli změnit, je dobré zamyslet se, jestli by nebylo nejlepší začít od nás samotných... Lidské nutkání, měnit ostatní a vše okolo nás je velké. A přitom sami k sobě býváme slepí... Vidíme jen chyby na ostatních, ale sami pro sebe býváme bytostí dokonalou...
12.03.2014 21:12:09 | Gabriela Green
jak jsem říkala, měnit můžeme jen a jen sami sebe... ostatní musíme opravdu jen respektovat.. a že je to někdy těžké?? je, někdy to bolí , moc... ale ze své vlastní zkušenosti vím, že jsem se nikdy neměnila níže sama sobě a díky tomu jsem objevila to, co se mi předtím ukrývalo...
12.03.2014 21:17:12 | zelená víla
Zní to jako návod na spokojenější život... :-)))
12.03.2014 22:05:56 | Gabriela Green
návody nemám, ale spokojená jsem...
12.03.2014 22:09:52 | zelená víla
To je to nejdůležitější, být spokojená, mít každý den radost z nového rána... Občas mi připadá, že lidé nejsou spokojeni, protože ani nechtějí. Nemohli by si už potom už na nic stěžovat... Možná, ztratili by důvod proč se litovat...
12.03.2014 22:15:18 | Gabriela Green
taky mi to tak někdy přijde.. nemám ráda lítost, lítost nemá být stavem, ale věděním toho , že existuje cesta...
12.03.2014 22:19:19 | zelená víla
Ale tohle si bohužel spousta lidí neuvědomí, spíše si řeknou, že se musí trochu politovat, když to za ně neudělá nikdo jiný... Jinak bych ti chtěla poděkovat, že si si mě (,,mých děl") všimla... :-))
12.03.2014 22:29:24 | Gabriela Green
a třeba si toho někdy všimnou a třeba ne... a co , vybírejme si lidi, co to umí... neděkuj bylo a je mi ctí tě číst, tvoje slova mi říkají a baví mě a pak tedy reaguji a i se zamýšlím... děkovat mám já
12.03.2014 22:31:18 | zelená víla
Rozhodně nemáš za co... Jen jsem si občas říkala, jestli ty probdělé noci mají smysl. A když se potom ukáže človíček, jako jsi ty a pozastaví se nad tím, co napíšu, vidím, že má... To je potom krásný pocit :-)
12.03.2014 22:33:49 | Gabriela Green
víš, jsem milovník noci.. u mě nikdy s tímto dojmem nezabloudíš :)
děkuju...a nejsem jediná, koho tvé básnění a vlastně tím ty obohacuješ...
12.03.2014 22:37:56 | zelená víla
Jsem ráda, když něco mohu předat lidem. Jinak, já jsem také milovnicí noci... Miluji ten pocit, když svět okolo mě pomalu utichá a já ho mohu sledovat, sledovat, jak usíná, oči své mžourá a svaluje se hvězdám do klína. Pak nastává právě ten okamžik, kdy se stávám tím, kdo stojí v koutě...
12.03.2014 22:41:45 | Gabriela Green
nestůj v koutě... tam nikdo nepatří... jen třeba tiše pozoruj a vnímej, je to úžasný,,, ale to je jen můj dojem... ale i když, ten kout možná není vůbec špatnej... jen se tak nevnímat..
víš , někdy , když mi něco štvalo jsem v noci otevřela okno a zařvala do ticha, to co mě štvalo... víš to byla úleva...
12.03.2014 22:45:36 | zelená víla
Ten kout není opravdu špatný, stojím tam nepozorovaná, nikdo jako by snad o mě ani nevěděl, ale já tam přesto jsem a vidím to, co chci vidět... V tom koutě nejsem ovlivněná a zároveň nejsou mnou ovlivnění ani ti druzí... Nestojím tam proto, abych se schovávala... S výkřiky do tmy ti naprosto rozumím... :-))
12.03.2014 22:50:10 | Gabriela Green
nedá mi to, abych se nezeptala, proč tam tedy vlastně jsi... ?? někdy něco zařvat je prostě úleva a co si budeme povídat, někdy to potřebuje každej... třeba jen na okamžik.. a třeba tam může i křičet o tom, jak něco bylo krásný... i to jsem občas dělala , ale je fakt , to jsem šeptala...:)
12.03.2014 22:53:54 | zelená víla
Myslíš v tom koutě?
12.03.2014 22:57:00 | Gabriela Green
jojo tam-...
12.03.2014 23:03:31 | zelená víla
Protože z toho kouta mám největší rozhled a zároveň o mě nikdo neví, nepotřebuji abych v ten okamžik byla viděna. Potřebuji, abych měla rozhled, ale zároveň klid. Klid sama pro sebe, abych mohla naplno vnímat to, co je ve mě a to, co se děje okolo. Je to jako taková souhra mých pocitů s těmi okolními. Možnost, jak se dostat do svého vnitřního světa... Ten kdo nejvíce pozoruje a vnímá sám sebe a své okolí nebývá často ani brán v potaz... Ale on tam přesto je a vidí víc, než všichni ostatní co jsou na hlavním jevišti...
12.03.2014 23:10:27 | Gabriela Green
to máš pravdu, někdy jen třeba jít ven.. ale jo... líbí se mi tvoje hloubka myšlení, je mi to blízko...
12.03.2014 23:13:05 | zelená víla
Já byla nejspíš odjakživa spíše ten, co stál v tom koutě a jsem za to ráda, občas se tam dá vidět nevídané... Věci, kterým by jen málo kdo uvěřil...
12.03.2014 23:15:27 | Gabriela Green
věci, co vnímáš jen ty, co??
říkalo se děvče co je v koutě, nevšimnou se tě.. ale opak je, pravda asi.. pro ty vnímavé, pro ty, co rozeznávají..
12.03.2014 23:18:55 | zelená víla
Ten, kdo si mě bude chtít všimnout (jako třeba ty) tak si mě všimne a za každého takového člověka jsem ráda... Ale jsou pak i lidé, kteří si mě nevšimnou, protože ani nechtějí... Jinak, nejsou to věci, co vidím jen já... Jen jsou to věci, které tak vidím já. Záleží na každém člověku, každý vnímá věci okolo sebe trochu jinak, každý vidí v jistých věcech něco trochu jiného...
12.03.2014 23:28:05 | Gabriela Green
každý uvidí trochu jiný obraz, obraz dokonalosti, oplývající malbou jeho vlastní fantazie, proto ti druzí nemohou vidět tu stejnou krásu, kterou vidíš v ten daný okamžik ty... Oni vidí zase trochu jinou, takovou, kterou zase vnímají oni...
12.03.2014 23:31:54 | Gabriela Green
co je dokonalost???
13.03.2014 00:41:55 | zelená víla
Dokonalost je pro mě to, například obraz, že když se na něj podívám, cítím v sobě klid, lásku...
13.03.2014 00:45:35 | Gabriela Green
a když se podíváš jinam??
13.03.2014 00:47:22 | zelená víla
To už potom záleží na tom, co uvidím, když uvidím zlí skutek, tak se pro mě nejedná o dokonalost, když uvidím ten dobrý, mohu sama pro sebe tvrdit, že pro mě to byl dokonalí moment... Moment štěstí, který když vidím, naplňuje mě pozitivními pocity, dojmy, náladou, vytváří mě úsměv na tváři...
13.03.2014 00:50:14 | Gabriela Green
Svět není dokonalý, ale myslím si, že si z něj můžeme brát malé střípky dokonalosti, kterého přeci jen, dělají o něco lepším...
13.03.2014 00:55:28 | Gabriela Green
životní střípky... to je to proč tu být... nic není dokonalé, ani my ne...:)
13.03.2014 08:08:06 | zelená víla