Anotace: *********
Svět,
Tak jak ho znáte…
Svět,
Schovaný uvnitř mé dlaně…
Lehce sevřený,
Ale přesto tak,
aby se stále točil…
Tak,
Abych nezastavila
Ten do kola stálý počin…
Se světem,
Ukrytým v mé dlani
Obíhám okolo slunce,
Mezi ostatními planetami…
Od slunce,
Mám už popálenou dlaň,
Koloběh života
Vybral si svou daň…
Nesmím to zastavit,
Musím se stále snažit,
I za cenu toho,
Že se budu smažit.
Občas zavrávorám
A ruka se mi zatřese
To potom nastává zemětřesení,
tam dole,
U Vás,
Na Vaší planetě…
Prameny řek,
Plochy moří,
Vylévají se ven
A všechno boří…
Jednou za čas,
Když mám ruku
od hvězdného prachu,
lehce ho sfouknu
a rozpoutám další katastrofu…
Obrovské nárazy větru,
Ničí Vaše domovy,
Nebo si myslíte,
Že je to dílo náhody?
Nemějte mi to za zlé,
Občas to tak musí být,
Svět není místo dokonalé…
A ani nemá být…
Možná snad,
Kdyby jednou bylo,
Neuvědomovali byste si to hezké,
Co na něm zůstalo…
Přestali byste si vážit,
Jeden druhého…
Všechno to hezké,
Samolibou hloupostí,
Pomalu ale jistě,
Stávalo by se
Samozřejmostí…
Ptáte se,
Kdo jsem?
……..
Jsem ta,
Co za vším stojí…
Ale jméno,
Mi dejte
Vy
Sami
…
Tahle báseň je pro mě naprosto dokonalá. Ta myšlenka, co skrývá, ty verše, co používáš... :)
09.04.2014 20:59:58 | Aiury
Děkuji, tahle báseň přišla jak čirý záblesk z nebes... :-) nečekaně nečekaná...
09.04.2014 21:01:33 | Gabriela Green
... proto je tak geniální ;) :)
09.04.2014 21:02:27 | Aiury
Občas, když jedu třeba v metru, jen tak se na někoho zahledím a složím o něm báseň... Chci tím říct, že okolo nás je spousta věcí, činů, dějů, jevů o kterých se dá psát... Záleží jen na nás a na tom, jakým způsobem se koukáme na svět...
09.04.2014 21:05:51 | Gabriela Green
Vím, jak to myslíš... zažívám něco podobného... nemám tedy potřebu skládat básně, což je podle mě obdivuhodně, poněvadž ty, které skládáš ty, mají hloubku a nesmírnou vnitřní myšlenku a krásu... ale najednou- třeba v autě, ve vlaku, doma u televize mi "přepne mozek" a já najednou začnu uvažovat jinak. V hlavě se mi tvoří příběhy, co nemají s realitou vůbec nic společného. Jako například u jedné z mých povídek(myslím Cesta do minulosti)... uviděla jsem ve městě starou telefonní budku a najednou jsem o ní začala přemýšlet jinak... prostě jinýma očima, než jakýma jsem na svět hleděla před několika lety. A jsem za to nesmírně ráda... :)
09.04.2014 21:10:29 | Aiury
Na všechny věci okolo se dá koukat z různých úhlů pohledu a to je na tom to kouzelné... Prostě svět jinýma očima :-) A tím to potom začíná...
09.04.2014 21:12:55 | Gabriela Green