Zdál se mi sen

Zdál se mi sen,
o tom, že už je zítra.
Normálně probuzen
do tak krásného jitra!
Vydal jsem se ven
a cestou někoho zahlíd.
Byl dost upocen,
nesl hromadu rakví!

Tak utíkal jsem,
začínalo se stmívat.
O rakev zakop jsem,
někdo mohl se dívat!
Neměl snad být den?
Ptám se v duchu sám sebe.
A co ty truhly kolem
a nade mnou krvavé nebe?

To se mi snad zdá,
cítím na zádech oči.
Předtucha to zlá,
váhám, zda se tam otočit.
Zvědavost mi nedá
a pátrám, z čeho mě zebe.
Bytost je tam šedá,
poznávám v ní však sám sebe!

Hned na mě promluvil,
znělo to jakoby z lahve.
Krev mi prchla z žil;
„Odnes prosím ty rakve!“
Kéž bych vzhůru byl,
polohlasně jsem hlesnul.
Dvojník se probudil,
a já jsem zůstal ve snu!