Věčnost

Občas mám takový sen,
že nepatřím tam ani sem.
Spousta lidí se změní jak noc a den,
když tě pár dní neviděj.

Moc dobře víš,
čas nezastavíš.
Kohout kokrhá,
sen se rozplývá,
oči otvírá.

Hledám něco,
co je věčné,
třeba úsměv,
když se směješ.
Obrázek pěti tahy nakreslený,
to na plátno vložila si svoje city.
Lidi, co budou stále se mnou a
přátelé, kteří nezapomenou.

Jenže věčnost není a nikdy nebude,
tak už to na tom světě je,
proto budu psát básně,
jak mě napadne.
Do slov zakleji své touhy a přání,
ty mi jednou mé mládí vrátí.