Pán a paní

Už dlouho pryč jsou tyhle časy,
kdy „musíš to vzdát“ říkaly hlasy.

Zoufalý tehdy ztrácel jsem cestu,
zoufalý tehdy ztrácel jsem směr,
toulal se samotný od města k městu,
a vymetal nejhorší z pajzlů a děr.

Opojená slávou a svržená na dno,
nahoru i dolů to šlo stejně snadno.

Vyhaslá tehdy má vzpurná dušička,
vyhaslá tehdy mých očí jiskra,
kouření cigára a k tomu sklenička,
dát nohy nahoru a vyčkávat jitra.

Stalo se…
že muziky pán a muziky paní,
seděli na baru, pili jak Dáni,
to nejlepší pití, co bylo k mání,
a než oba usnuli, vyřkli svá přání.

„Ať není tak těžký,
si někoho najít,
a ať je lehký,
nechat smutek zajít.

Ať dodám si kuráž,
a zvednu hlavu,
a ať dopíšu tiráž,
dokumentu-vztahu.“

Vstávejte, vstávejte, je ráno pane,
máte mou kytaru, Vy opilý Dáne.

Zdál se mi sen, a byl o Vás paní,
pojďme ho žít, skončeme hledání.

Tak pojďme…(oba)