Pro potěšení...

Jak potěšit mám

Tvou bolavou duši?

Jen jedno snad tuším -

Tvým uplakaným očím

spíš než smutek

usměvavost sluší.

Kéž se zase rozsvítí v nich

dva ohníčky rozjařené,

co prozáří Tvůj pohled na svět

a srdce žalem rozpálené

zchladí jako mírný vánek

čas, co běží vpřed, ne nazpět.

Posílám Ti pohlazení,

i když vlastně nevím kam,

žal pomine, přijde štěstí,

tomu věřím, přísahám!