Pobláznění

Odraz mé tváře v zrcadle,

vypadá poněkud mdle.

Stáhnutí kalhot, jeden moment,

na facebooku přibyl koment.

Zaklapnu notebook, zhasnu světlo,

vyhodím jablko, lehce zhnědlo.

Na čtyřku nastavím topení,

za chvíli přijde mé mámení.

Vyndám ručník z komody,

má nálada jde do pohody.

Rychlostí ze mě letí tričko,

zima mi je jen maličko.

U koupelny přidám do kroku,

ručník sundavám ze svých boků.

Kohoutek natočím na červenou,

účet za vodu snad není mou vinou.

Dech se mi zrychluje, srdce bije,

horká voda se mi po kůži lije.

Má kůže opět zvlhla,

potěšením jsem sebou trhla.

Pára se dostane do všech záhybů,

ještě chvíli ve sprše pobydu.

Ruce kryjí moje údy,

snad to nejsou jenom bludy.

Kapénky vody tečou od lalůčku dolů,

vlasy si stáhnu do volného drdolu.

Čekám na akt vlastního těla,

třeba přijde jako včera.

Vypínám vodu, vylézám ze sprchy,

vlhké jsou všechny povrchy.

V oroseném zrcadle vidím matně svůj odraz,

minutu, dvě číhám na tvrdý doraz.

Ručník se zhoupne na můj hřbet,

růžová celá jako jarní květ.

Dech ustává, tep se tlumí,

odtékající voda tiše šumí.

Oblékám pyžamo s volnou gumou,

jdu zas do postele umírat nudou.

Těším se na zítřek celičkou noc,

hlavně na horkou vodu, a to moc.

Sprchování jako moje potěšení,

i akt k mému vzrušení.

Doufám, že se dočkám další sprchy,

povrchy kůže se mi scvrkly.

A má ústa rázem zmlkly.