Zrcadlo andělů

Stejně mně někdy připadá, že za zrcadlem je svět, který oživí vše zmeškané, co prožili jsme na této straně. Smutky mé vysuší slzy představ I myšlenek a hodí mi světlo do očí.

Počítám na prstech

hledám tak paměť dávno již ospalou

co zmizela v obrazu zrcadla s podobou mou.

Povídám si s odrazem stínu postavy mé

abych našel stopy času tam

odkud odešel jsem v chvíli přítomné.

Tak odvar zmaru popíjím

je mi už jedno že hořký je

a stín si se mnou přiťukává na slávu příští

kterou odnese tam

kam nevkročím nikdy ač rád bych chtěl.

  Kámen vržený střepy vytvoří. Co střep, to jeden smutek můj a odražené stíny postavy mé zvolna odchází vyplnit sny.