Když zavřu oči
Když zavřu oči
je to jak prodírat se živým plotem.
Chvíli je cesta v něm rovná a hladká
a náhle ta půda se zdá býti vratká.
Chvíli jsou květiny podél ní krásné,
po chvíli ta krása najednou hasne.
Místo nich vyrostou samý plevel a trny,
na hladké cestě se objeví drny.
Na obzoru sluníčko překrásně září,
tu záři najednou déšt ale maří.
Nejjasnější paprsky mi do tváře svítí,
hle místo paprsků vidím krupobytí.
No a tak už to i v životech bývá,
každá z cest našich něco jiného skrývá.
Nejsou vždy mraky, bouřky a blesky,
svítí i sluníčko a to je nám hezky.
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Mám pocit, že po rytmické stránce je vše v pořádku, pouze není rytmus patrný na první pohled. Stejně jako vhudbě si musí většinu skladeb člověk naposlouchat, tak u čtení básní si člověk musí uvědomit, kde chvíli počkat, kam dát důraz, ... .
A navíc je tvé dílo pravdivé.
27.04.2014 00:04:02 | Slav Milo
Postrádám v tom rytmus. Zajímavé ale je, že druhá strofa rytmus má (jako jediná), přitom stačí upravit slabiky a hned to krásně plyne...
RM.
26.04.2014 21:42:20 | Robin Marnolli
Každý smí básen vnímat a cítit jinak, já ji napsala tak jak jsem ji napsala a neměnila bych nic, ale tvůj názor respektuji a děkuji.
26.04.2014 21:58:23 | Rozina
To není o tom jak kdo báseň cítí, ale o pravidla a gramatiku poezie...ale budiž tedy.
26.04.2014 22:04:54 | Robin Marnolli
ST za námět i za rýmy a za plynulost ;) Jen mi přijde, že tam poněkud chybí taková ta naléhavost, která by se do tohoto tématu hodila :) :)
26.04.2014 20:35:30 | Aiury