Anotace: ...
Stékající déšť,
z nebe na listí stromů padá…
Smáčel tvoje tělo
a mě uvnitř srdce napadá…
Otázka,
co se nahlas nevyslovuje…
Občas bolí
a něco v nás spaluje…
Něco živého,
srdce bijícího…
Krev uvnitř těla
smutkem tepajícího…
Při pohledu do tvých očí,
život v nich mizí
a mě to ničí…
Něco snad končí…
Kde jsou ty chvíle,
ty časy?
V rytmu samby odtančili…
Asi…
Jsou pryč…
Nikdy už se nevrátí.
Nepřitančí…
Od nás se odvrátí.
Zvláštní pocit…
Držet v náruči někoho,
kdo dříve duši měl…
Ta už ale odletěla
a on zapomněl…
Ulehnout do věčného spánku,
nemít slzy na kahánku,
vzít za kliku
a otevřít branku…
…*Do nebe*…
Nádherná, plná emocí, moje gusto, paráda.
08.07.2014 22:16:52 | Nigol
Ve dvou momentech jsem pocítil nějaký zádrhel, mírný zásek, ostatně to se mi stává i u mé tvorby :D kazím tím své básně :( Krásná.
30.04.2014 23:02:30 | SmallGeorge
Děkuji. :-) S těmi kazy... Nic si z toho nedělej, nikdo a nic není dokonalé :-D
01.05.2014 06:11:32 | Gabriela Green
Velmi emočně silná básnička... To, že jsi se potřebovala vypsat ze ztráty a smutku z toho je cítit... Je to velmi osobní, ale i proto jsem ráda, žes to uveřejnila...
29.04.2014 19:37:08 | Kaisa