Anotace: Popis jakéhosi depresivního snu ovlivněného láskou, smutnou láskou...
Mluvím do zdi,
nikdo neodpovídá.
Občas něco zaslechnu,
to jsou mé myšlenky.
Ticho...
To ticho mi drásá
uši a srdce.
Uši trpí,
ale srdce víc.
Bolest...
Křičím,
aby to ticho přestalo,
ale stále se prohlubuje
a bolest také.
Úštěpné a úlevné,
doušek prohloubení,
trýzeň a černá zeď poezie,
ve verších hlásek stavby,
jak má být.
26.05.2014 03:13:40 | Happyyz
A ted pro tebe Helsingu - libi se mi to .. asi proto, ze jsem mela takove stavy kdysi a treba jeste i prijdou, ale ted mam proste jine a moc fajn obdobi ... tak to nevzdavej a prodychej :-)
30.04.2014 01:05:09 | Romana Šamanka Ladyloba
Ukončils to frustrací, která graduje donekonečna, žádná kapička víry v lepší zítřek, ani smítko nadějě...proč? Není to škoda? Jinak, připomíná mi to možný progres situace při pobytu ve tmě, možná to někdo tady okomentuje, já to neabsolvoval. Ale žeprej i tyhle nepříjemné pocity jsou dočasné a ustanou během krátké doby...
29.04.2014 23:11:44 | jenmravenec
ono to nekdy trva dyl ... nekteri si nechteji priznat ... ale svym zpusobem si libuji v desnych stavech, treba jen proto, ze pak je navstevuje Muza
29.04.2014 23:16:21 | Romana Šamanka Ladyloba
aha, vidiš, to ma nenapadlo, Romča, veď Ty sa vyznáš v psychologii poezie...napíš o tom niečo, nech sa zamyslíme :)
29.04.2014 23:25:26 | jenmravenec