Babiččiny narozky a jak to bylo dál

Do Pardubic na oslavu

dnes radostně spěcháme,

babiččiny narozky,

ty si ujít nedáme.

 

Sešlo se nás vskutku hodně,

téměř celá rodina,

jíme, pijem´, povídáme,

den je jako hodina.

 

Heligonku Jenda tahá,

překvapí tím babičku,

zábava se rozproudila,

tohle nemá chybičku.

 

Babča trochu přebrala,

k výtahu se motala,

oslavu si užila,

moc dobře se bavila.

 

K odchodu se zvedáme

nakonec i my,

k domovu se vydáme

auty vlastními.

 

Eda, běda, říct si nedá,

do auta si s Luckou sedá,

pořád říká: „Přednost dej!

Výmolům se vyhýbej!“

 

Mamka potom s jídlem straší,

uvaří prý k bůčku kaši.

To se zase nacpeme,

málem z toho praskneme!

 

Jí k hubnutí stačí chleba,

sádlo, škvarky dá si Eda.

Po půl roce změna žádná -

může za to váha zrádná?

 

Na ty hrnce plné jídla

vzpomínka jen zůstane,

Eda jede na chalupu,

doma zas klid nastane.

 

(říjen 2012)