Zničená Múza

Malíř,
s darem zachycení krás zrozený,
náhle neví co má malovat,
všechny náměty byly zničeny.

Spisovatel,
co chtěl o kráse dílo psát,
rukou hnouti nemůže, nechce,
fantazii namáhat, lhát.

Básník,
jenž o kráse recitoval kdysi ladně,
mlčí, v hlavě šum, ticho akorát,
ústa zmrzlá, vše zní lživě fádně.

Sochař,
sice připravil si mnoho dlát,
však nehybně stojí, kámen netknutý,
ruce v bok si mohl dát, tak akorát.

Všichni mistři nehybně stojí,
chybí jim motiv, chybí jim Múza,
myšlenka jediná, všechny je pojí,
hrůza,
proč zničila Zem, ta lidská lůza.