Strom

Strom,
ach ten starý strom,
který je zde od pradávna,
v němž roste,
sílí,
každý den,
týden,
měsíc,
rok co rok
a věk co věk,
hřích,
jenž svou vinou zahltí svět snů.

Kořeny,
prorostlé zlobou a hněvem.

Kmen,
prohnilý lidskostí.

Větve,
lámající se pod tíží hříchů.

Listy strachu,
padající na zem vin a nářků.

Koruna ?
Není.

Jen JÁ
....TY
....MY
....NIKDO