Sedím v koutě
Kulatého akvárka
Zahálka
Kouří se mi z vína
A z úst
Nebo
Se mi zapalují lýtka
Půst
Čas prozření
Nechat vlasy růst
Obdivovat Tě
To bájné knižní stvoření
Abych se nabažil
Je mi i Honzíkova cesta krátká
A tak zkrátka hluše naslouchám
Kde má ještě nastevřená
Ta dětská duše vrátka
Prostor kde expandovat, pít
Snad ne za rohem..