Psychadeli(c)ká

Ta síla mocná,

na cestu mně vzala.

Ta síla věčná,

předivo reality protrhala.

 

Hlava se zatočila,

čas nehybným se stal.

Realita se změnila,

v jiným světě jsem stál.

 

Svět tak zvláštní, popsat ani nejde.

Točí se mi hlava, snad po chvíli to přejde.

Tohle se občas stává, posečkej chvíli jen.

Skrz bariéru realit jsi byl prohozen.

 

Otočím se za hlasem kde postava stála,

v bílém oparu zahalená na mně se usmívala.

Přišla ke mně blíž, mluvila tichým hlasem.

Tohle je prý svět mezi prostorem i časem.

 

Na tomhle místě se všechny cesty kříží,

zde setkávají se ti co jinak na svět shlíží.

Tohle zvláštní místo, co nikdy nikde není,

pro poutníky všech světů stalo se svatou zemí.

 

Ty jsi se sem dostal i skrz bariéru času,

mluvila dál a já naslouchal její milému hlasu.

Pak jsem ucítil její ruku na rameni,

prý již musím jít, ještě nejsem připravený.

 

Hlava se znovu točí,

čas vrací se spět.

Otevřu své oči,

vidím svůj starý svět.

 

 

 

 

 

Krutě vymstí se když rešpekt k ní nemají

a odmění se těm co úctu k ní chovají.

Sama rozhodne kdo vstoupí do jejího světa

a kdo spadne z mostu.

Kdo uvidí kde pravda je ukryta

a kdo zaslouží si pomstu.

 

Tobě patří má poklona pokorná,

děkuji ti Šalvěj Divotvorná.

Já nejsem narkoman a nejsem out,

nejsem pouhý člověk, jsem psychonaut.