Stromořadí a oslava

Odpočívám.

Tichý kout uprostřed stromořadí,
pár hodin po poledni
a daleko je ještě doba,
kdy se připozdívá.

Cítím se kterak voyer
tedy tím, kdo se DÍVÁ...

Kol mne projela mladičká
v těsné blízkosti na bruslích,
krása její vnikla mi pod víčka,
byla zahalena od hlavy až k patě
v černi.

Vlasy nekompromisně stažené v copu,
zrak ukrytý za brýlemi
a zcela nečekaně za ní
plula dvojice paní,
mladých dam,
jež vyhlížely spokojeně.
Kypící krev a mléko,
ženy s velkým žet,
myslel jsem,
že budu se jim dvořit,
pomýšlel dokonce na žaket
avšak před sebou tlačily
(a zřejmě hodnou chvíli)
dětské kočárky.

Byly tak vysoké a statné
v jarních paprscích
jejich obnažené rámě
září, ach téměř zlátne...

Byla uhrančivá
plnost jejich trik
když spatřil jsem je z profilu
velikost větších grepů
zaostřím-li,
jen nerad se pletu.

Však jsem přesvědčen
za soustředěného pohledu
na jejich poprsí,
(jiný v podstatě nesvedu)
mám nyní rozpaky tváře zrudlé
a proto dopřeji
jemnou motoriku
pětici prstů,
jež po létech nečinnosti
jsou již zcela ztuhlé.

Nabídnu dámám těm,
že zpodobním je in natura
k oslavě přírody,
zvěčním je tužkou,
raději však uhlem!