Vyznání

 

„Miluji tvé tělo, miluji tvoji duši

Miluji tebe jako duchovní bytost

Miluji tě jak miluji sebe

Miluji tě jak člověk může milovat člověka

Miluji tě jako kousek božského celku

Naposledy říkám, miluji tě“

 

Čekal jsi mou odpověď…

 

Tvé vyznání, tak planoucí

až tělo mé se chvěje,

jak hvězda padající, žhnoucí.

 

Zaskočená tvým žárem,

který vzplanul tak náhle,

já uvěřila ti málem.

 

Proč začal jsi ve mně vidět víc

za ten čas dlouhý, co se známe?

Tím šel jsi našemu konci vstříc.

 

Jak hranice mezi přátelstvím

a láskou je přetenká,

teď už to vím.

 

 

 

Čekal jsi mou odpověď,

tak zde ji máš,

pravdivou zpověď.

 

Necítím to jako ty.

Jsem proto ta špatná?

Trest krutý – oddělené světy.

 

Nechovej se ke mně jako k věci,

mě vlastnit nemůžeš,

držet mě ve zlaté kleci.

 

Teď v srdci bolest máš,

láska tvá nebyla naplněna

však vím, že to překonáš.

 

Tak opustil mě kamarád

a prázdno ve mně zůstává,

lehko nenávidět, těžko mít rád.

 

Kdo komu ublížil víc?

Láska tvá vybrala si daň

z přátelství nezbylo už nic.

 

Jsi úzkost, kterou v sobě teď nosím,

jsi má probdělá noc,

tak vrať se, kamaráde, já tě prosím!

 

 

 

26.5.2014