Zubatá

Zubatá

Ty jednou přijdeš,to už je jistý
budu stát před tebou,hledět ti do očí
snímat tvůj obličej,bílý a čistý
v tu chvíli se mnou se - celý svět zatočí.

Já,ale nepadnu,před tebou do bláta
jen klidně sekni,kmotřičko zubatá.
Jen klidně sekni,rezavou kosou
jak velkou trávu,zkrápěnou rosou.

Já potom padnu na studenou zem,
jen si mě kmotřičko,jen si mě vem.
Budu tu ležet a jen se dívat,
jak budeš nade mnou tančit a zpívat.
Zpívat svůj song o staletý práci,
v tu chvíli utichnou i v korunách ptáci
Zpíváš si o práci co není vděčná,
vždyť všichni zemřou,jen ty jsi věčná
a už máš toho dost
a už máš toho dost
a už máš toho dost
a už máš vážně všech živých dost

Jen ty tu musíš staletím bloudit
s kosištěm na zádech,všem živým sloužit.
Nikdo se nediví,že už máš zlost,
že lezem ti krkem a máš nás dost.
Chtěla bys řemeslo pověsit na hřebík
jen že se za tebe nenajde náhradník
Tak vzteky vybledlá,kosíš a kosíš
jedinou myšlenku v hlavě své nosíš,
že jednou nezbude tu nic,
že jednou nezbude tu nic,
že jednou nezbude tu nic,
že jednou nezbude tu - Nic