smrt lásky

Proč se život pořád točí,
proč se točí planeta,
okouzlila moje oči,
ta bláznivá žaneta.

Rtíky měla jasně rudé,
srdce měla z hedvábí,
myslel jsem, že moje bude,
že mě láskou omámí.

Místo toho srdce pláče,
cítí velký stesk,
ve vzpomínkách pořád skáče,
nostalgický blesk.

Byl jsem do ní hrozný blázen,
chtěl jsem ji mít u sebe,
celý svět se změnil rázem,
když vstoupila do nebe.

Ve vzpomínkách vidím krev,
v slzách pak se zalykám,
všude samí hrozný řev,
slzy svoje polykám.

Všude kolem vidím lidi,
vedle její tělo,
ať se řidič za to stydí,
srdce moje pělo.

Jak mám žíti bez lásky,
bolestně se hroutím,
nehladit jí za vlásky,
v křeči se zas kroutím.

Bez lásky to cenu nemá,
beru já si nůž,
měla to být moje žena,
a já její můž.

Už se řežu,
je to krása,
brzy umřu,
duše jásá.